Trocha podzimní nostalgie nad šálkem horkého čaje

15. 11. 2018

Milí přátelé našeho webu Dovolená v Alpách.com

Jsou tomu již tři roky, co jsme se pustili do díla a založili web o rakouských Alpách. Práce na těchto stránkách je pro nás soustavnou činností, neboť je neustále o něco doplňujeme a aktualizujeme, tak aby jejich obsah byl pro vás co nejzajímavější.

Pracujeme na rozčlenění regionů dle turistického zařazení, zjišťujeme tipy a trasy na výlety, natáčíme videa (videoTIPy), píšeme tematické články.

Opakovaně od vás dostáváme otázku, proč jsme si vybrali zrovna Alpy, proč zrovna Rakousko. Není snadné to vysvětlit, protože je to záležitost spíše pocitová než věcná, přesto se o odpověď alespoň pokusím.

Kdyby nebyly hory, nikdo z nás by neměl domov …

Co pro vás představují hory?
Pro někoho zimu a lyže, jiný si vybaví spíše léto a slunění u jezera anebo štíty hor, pohorky a pod batohem zpocená záda.

Při jedné z našich cest jsme na tuto, tehdy ale nevyřčenou, otázku dostali odpověď od jistého starého muže, který v Alpách strávil většinu svého života. Pravda, zrovna moc toho nenamluvil, ale pak se zadíval k vrcholům okolních hor, a tak jako by spíše pro sebe řekl: „Kdyby nebyly hory, nikdo z nás by neměl domov …“

Znamenalo to víc, než kdyby obšírně vysvětloval, proč žije právě tady.

Hory jsou domov. Byly tu před námi, budou tu po nás. Vnáší nám do života nejen stálost a krásu, ale i tolik potřebný řád. Den je dnem a noc nocí. V noci krajinu pohltí tma a člověku přijde zcela přirozené jít brzy spát. Naopak ranní rozbřesk je tak úžasná podívaná, že i největší mrzout musí nakonec ocenit, když se vyhrabe včas z pelechu.

Pravidelnost přináší také střídání ročních období – tolik očekávané jaro, kratší léto, příjemný podzim, tuhá, a přece krásná zima. Neošidíte to, neurychlíte to. Tráva nebude růst rychleji, když za ni budete tahat, všechno má svůj daný čas.

Tradice po mnoho generací

V malých obcích i městečkách uprostřed rakouských Alp dodnes aktivně fungují četné statky a salaše. Když projíždíte alpskou oblastí, míjíte lesy, louky, pole, pastviny a vše působí tak nějak uklizeně. Při cestách krajinou uvidíte, mimo pasoucí se stáda krav a ovcí, zpracované zásoby dřeva, všude volně ložené a pečlivě srovnané do úhledných hrání a napadne vás, jak to, že se majitelé neobávají, že jim to někdo ukradne :)

Lidé jsou tu pracovití a za svoji práci se ale umějí také velmi pěkně odměnit. Poměrně často se v některé z obcí nachomýtneme k nějaké té místní slavnosti. Vítá se jaro, slaví příchod léta či sklizeň obilí, později nastává oslava podzimu a poděkování za úrodu, z horských pastvin se shání dobytek zpět do údolí a sotva se začne kouřit z komínů, za dveřmi už je Mikuláš a příznivci zimních sportů oslavují příchod zimy a zahájení zimní sezony.

Dojem každé takové slavnosti dotváří mimo jiné i skutečnost, že místní lidé zde chodí běžně oblečeni v krojovém oblečení, které je nejen velmi slušivé, ale na rozdíl od našich honosných krojů i velmi praktické. Je to opravdu pěkná podívaná všechny ty kožené krátké i dlouhé kalhoty, pohorky, košile, barevné šaty, sukně, šátky a v neposlední řadě pletené kabátky, ponožky i podkolenky pro chladné večery. Každý je jiný, originální a přesto působí jednotně. V celkovém pohledu to v člověku zanechává hřejivý dojem jakési sounáležitosti, a to napříč všemi věkovými kategoriemi.

Je opravdu moc příjemné, že se nejedná jen o akce nostalgických dospěláků, ale naopak jsou zapojeny děti, mladiství i lidé v důchodovém věku. Potkáte tak maminku, která maluje perníky se svojí malou dcerkou, nebo si poslechnete lidovou hudbu od na kytaru hrajícího dědy, kterého na tahací harmoniku doprovází vnuk.

Vloni na jedné adventní akci jsem si s promrzlými prsty i nosem koupila ve stánku u jednoho starého pána punč. Již při prvním usrknutí jsem pochopila jeho šibalské mrknutí a úsměv, se kterým mi punč podával. Radost, se kterou dělal svoji práci, byla jednoduše nakažlivá, zahřála mě stejně jako ta pořádná dávka pálenky, kterou mi do punče na přilepšenou přilil.

A pár měsíců nazpět jsme byli třeba natáčet videoTip o jednom tradičním průvodu, který se v dané oblasti dodržuje již po generace. Hlavní organizátoři této akce nám vyprávěli, jak rádi vzpomínají na své začátky, kdy již jako děti pomáhaly s přípravami průvodu svým rodičům. A dnes již jejich děti pomáhají zase jim. Celá tato skutečnost dodává naději, že zdejší zvyky a tradice ze světa prostě jen tak nezmizí.

Raději tančit v dešti než jen čekat na slunce

Na co se ovšem v horách úplně spolehnout nedá, to je předpověď počasí. Pro výběr dovolené je to sice důležitý faktor, ale jak říkají místní, lidé by se měli přizpůsobit počasí a nikoliv obráceně. Kdy jste se naposledy prošli v dešti nebo se vysoko v horách vysvlékli z propoceného oblečení a skočili do jezera? Ty nejlepší zážitky jsou přece často ty neplánované, spontánní.

Jistěže tu taky není vždy a vše idylické, i tady narazíte občas na mrzouta nebo na chladné mezilidské vztahy. Ty pozitivní faktory ale převažují, takže jde spíš o to, co si vyberete, s jakými zážitky a podněty se vy ze své dovolené vrátíte domů.

Jeden čerstvý zážitek pro příklad: tento text jsem začala psát teď na podzim, ve venkovní kavárně u jezera. Byl pošmourný den, nikde nikdo. Seděla jsem zachumlaná v dece a říkala si, že možná dnes není ideální den pro psaní. Upila jsem z horkého čaje a vybavilo se mi jedno zdejší rčení „Lieber im Regen tanzen als nur auf die Sonne zu warten“ (raději tančit v dešti než jen čekat na slunce). Začala jsem psát. O pár chvil později začal kdosi na druhé straně jezera hrát na trubku. Radostná melodie se nesla po vodní hladině a od okolních hor se odrážela do širokého okolí …

Přejeme vám, abyste se i vy z dovolené v Alpách vraceli plni pohody a pozitivních dojmů, a aby vaše zážitky byly někdy snad i trochu nevšední ;)

Vevi

Zdroj fotografií: Facebook

Autor článku: Vevi